Místo, kde vzniká nový areál muzea mám úzce spojené s celým svým životem. S dědou jsme sem chodívali sbírat různé byliny, ostružiny, maliny a často zde chodívám na procházky přírodou s krásnými výhledy na Radhošť. Tohle místo má mnoho zdejších obyvatel ve svém srdci hluboko zaryté a je těžké se s ním rozloučit. Z pohledu Rožnováka je mi z této informace trošku úzko a mám i obavy ze zvýšení turistického ruchu v Rožnově, který je již nyní velký a svou infrastrukturou možná ani nebude na tuto situaci dostatečně připraven.
Z pohledu muzea, vzdělávání a ukazování našich valašských tradic je však toto rozhodnutí správné. Každá mince má dvě strany a v tomto případě se přikláním k tomu, že by osobní zájmy měly ustoupit vyšším cílům, které jsou pro naši civilizovanou společnost a naše kulturní dědictví velmi důležité. Nová část bude věnovaná tématice horského pastevectví, salašnictví, ekologii, péči o krajinu, což jsou témata aktuální v současném světě a pro mne blízká.
Od jednoho pamětníka jsem slyšel, že kdysi se Rožnováci pravidelně setkávali a besedovali u živé hudby v muzeu. Byl bych rád, kdyby se našla cesta, jak znovu více spojit rožnovskou komunitu s muzeem. Co se týká Jurkovičovy rozhledny, tak jsem proti tomu, aby se okolí uzavřelo pro veřejnost a bylo součástí muzea. Město by přišlo o značný příjem, který má ze vstupenek na tento architektonický skvost, a také do projektu investovalo mnoho milionů. Pro zajímavost výnosy v roce 2019 činily cca 1,1 mil. a náklady 0,65 mil.
Článek byl uveřejněn 30. srpna v měsíčníku Spektrum Rožnovska. Celé březnové vydání si můžete přečíst ZDE